Odmítání zakázek aneb kočárky neděláme

Jak už jsem se zmínil, tak prvním klientem Simplia.cz byl obchod Malvik.cz s kočárky, autosedačkami a dalším dětským zboží. Vzájemně jsme si dost pomohli a tak máme trochu speciální vztah. Součástí toho je například dohoda, podle které Malvíku nebudeme vytvářet žádnou konkurenci.

Přijde mi to jako poměrně férová dohoda, ale nikdy jsem si nemyslel, že ji použiju více jak dvakrát do roka. Tenhle rok jsem si začal dělat čárky a před chvíli jsem po telefonu odmítl letos šestou zakázku na vytvoření e-shopu s podobným zbožím jako má Malvík. Docela by mě zajímalo, jak na nás vlastně pořád chodí. Zda skončí na Malvíkovi a patičkou se prokliknout na Simpliu nebo je to obráceně - procházejí nabídky řešení eshopů a u nás vidí Malvíka. Nebo to je snad náhoda?

Pomalu mě tohle odmítání začíná i mrzet. Kdybych je přijímal, tak teď už asi sedím s whiskey a nohama nahoře. Každopádně odmítání se netýká jen Malvíka. Dřív jsem bral všechny zakázky a bylo celkem jedno, jaký měl klient profil. Teď už ale kvůli omezeným lidským kapacitám beru jen klienty, kteří mě zaujmou. Typicky jsou to webtržníci nebo malý živnostníci, kteří obchodem žijou.

Takové mám nejradši, protože se často stává, že spolu pak třeba ve dvě ráno na MSN řešíme, jak upravit rozložení stránky, abychom dostali návštěvníky, kam potřebujeme, jak vylepšit výpis v administraci, aby s tím rychleji pracovalo a podobně. Z každé změny mají potom ohromnou radost a to nadšení i projeví. Když potom vidím, že jim obchod roste, objednávky se hrnou, tak mě to také těší. Horší je to s velkými s.r.o. - tam když je potřeba něco vyřešit, tak si úkol mezi sebou třikrát přehodí, pošlou mě za někým dalším a jakmile je po čtvrté hodině, tak je konec a už nikdo nereaguje.