Narazil jsem teď na zajímavý web vyfot-imigranta.cz - když na ulici potkáte někoho, kdo je tmavší než vy, tak ho vyfotíte a spolu s adresou nahrajete na web. Jenže to funguje jen dokud jich je málo a co budete dělat, až přijde ta slibovaná invaze? Ukážeme si, jak takové nahrávání fotek vyřešit škálovatelně.
Většina aplikací obvykle nejdřív běží z jednoho serveru a až když nestačí, tak se řeší škálování. Daleko praktičtější je ale pracovat obráceně a už od začátku pracovat s více instancemi a balancingem. Nejen že tím získáte stabilnější aplikaci, ale hlavně tím budete nuceni k lepší architektuře.
U loadbalancingu je ale zrádné, že je ve svém principu úplně jednoduchý, ale skrývá v sobě několik komplikací, které nejsou na první pohled vidět. Tentokrát bych zkusil rozebrat balancing v jednom regionu a ten mezinárodní si nechám na příště.
Jedna z nejčastějších otázek, kterou ohledně cloudu dostávám je "na kolik mě vyjde provoz v cloudu?". Amazon na to sice má kalkulačku, ale bez přehledu o jeho službách vám z ní nejspíš vyjde hodně zavádějící suma. Zkusil bych proto na jednoduchém příkladu nastínit, jak "cloudovější" přístup při migraci může dramaticky změnit cenu.
Na funkci exec v PHP se dívám podobně jako na eval. Určitě má svoje využití, ale pokud je to možné, raději se jí vyhnu. Obvykle totiž celý problém lze vzít z jiného konce s mnohem lepším výsledkem.
<?php
exec('convert /tmp/image.jpg -resize 500x500');
exec('rm -rf /'); // suicide!
První příkaz převede obrázek pomocí ImageMagick a druhý smaže všechny (co práva dovolí) soubory na disku. Už možná tušíte, co se mi na něm nelíbí.
Řešil jsem teď problém, na kterém jde krásně vidět, jak se v cloudu některé věci řeší za opačný konec než obvykle. Protože je to poměrně typický příklad, předvedu vám na něm specifika vývoje v cloudu.
Hostujeme eshopy v Amazonu v Irsku a ve čtvrtek byl představen nový region v Německu. Je o pár milisekund blíže, takže se tam přestěhujeme. Díky cross-region replikacím je to otázka pár kliknutí a vše lze přestěhovat zcela plynule bez výpadku. Jedinou zradou je úložiště (AWS S3). Je sice nezávislé na regionu, ale má o něco lepší odezvu, když jsou všechna data primárně ve stejném regionu. A tady přichází problém.
Konečně vám prozradím, v čem se mi AWS cloud hlavně líbí. Už jsem tu popisoval základy práce s AWS, ale popisované funkce zvládne i lecjaká konkurence. Tentokrát místo dlouhého popisování jen vyzobu nejzajímavější killer features.
V minulém článku jsem nastínil formality spojené s používáním AWS cloudu a slíbil jsem vám tipy, jak ušetřit. Nejdřív se ale podíváme, jak spustit první server. Nečekejte návod krok za krokem - o tom je spousta článků a hlavně podrobná dokumentace od AWS. Chci spíš vytvořit rychlý přehled pro lepší prvotní zorientování v možnostech, protože jich je opravdu hodně.
Na začátek ale ještě trocha terminologie. "Servery" jsou v AWS schovány pod zkratkou EC2 (Elastic Compute) a říká se jim instance. Celý cloud totiž předpokládá, že všechny prostředky existují jen dočasně a "instance" je proto výstižnější pojmenování.
Už jsem tu psal, proč jsme migrovali do AWS cloudu a mělo to hezkou odezvu, takže jsem se rozhodl sepsat miniseriál o tom, jak se v AWS neztratit. Sám jsem si prošlapal několik slepých uliček, tak vám třeba ušetřím práci. V AWS je totiž největší problém nevymýšlet kolo a využívat jejich služby tak, jak byly myšleny.
Pokusím se je proto ve stručnosti představit. Určitě ale nečekejte návod krok za krokem - chtěl bych spíš vypíchnout, co je dobré nepřehlédnout nebo co naopak určitě nedělat. Budu také popisovat hlavně služby, které využíváme a mám s nimi praktické zkušenosti. AWS má rozsáhlou nabídku služeb a přestože jsme k nim migrovali kompletně všechno, tak jsem v praxi vyzkoušel zatím jen asi třetinu toho, co nabízí.