O platu politickém

Poslední dny se v médiích zase přetřásá, že si politici chtějí nebo nechtějí odhlasovat zvýšení platu. A národ samozřejmě stádově brblá, jaká je to sprostota. Proboha proč?

Podle reakcí veřejnosti mi přijde, že od průměrného politika se očekávají tři věci:

1. bude pečovat o naši zemi, dbát na posilování ekonomické stability a celkový posun vpřed
2. nebude brát úplatky, nebude se opíjet mocí a vše bude dělat pro blaho ostatních
3. bude to dělat za minimální plat nebo pokud možno zadarmo

Jenže tyhle požadavky nejdou realizovat zároveň. Ukažte mi člověka, který opustí svojí práci, aby dělal v politice, zlepšil co může, celou dobu žil z úspor a byl motivován jen tím, jak pěkně se o něm v médiích píše. My asi ani nechceme politiky, ale spíš bohy.

Mimochodem už jste viděli, že by o nějakém politikovi napsali na titulní stránce, že něco udělal dobře?

Z praktického pohledu

Představte si, že půjdete do politiky. Opustíte svoje aktuální zaměstnání a zrušíte svoje podnikání (jinak byste politiku přece dělali se skrytými úmysly). Jste tak naprosto závislí na svém novém platu. Jenže ten má jednu zásadní nevýhodu - stačí, aby někdo dostal nějaký debilní nápad, složil vládu a najednou jste bez platu, bez práce, bez podnikání. Chudák politik tak vlastně musí ze svého platu šetřit i na tuhle situaci. Když třeba programátor přijde o práci, tak si prostě najde práci u konkurenční firmy. Jenže v případě nějakého neznámého politika je to horší - asi těžko půjde dělat politiku na Slovensko. Do původní práce se taky vrací těžko, protože má čtyři roky skluz a o podnikání ani nemluvím.

Kdyby to dali sestřičkám...

Kdykoliv se řeší snižování platů politiků, tak se řeší, jaké to přinese úspory. Jenže ono těch politiků není zase tolik. To jsou naprosto nepodstatné částky, které se ve státním rozpočtu zaokrouhlují. Na 200 politicích se zkrátka nedá uspořit na novou nemocnici. Objevují se třeba výkřiky, že by si politici měli srazit 5% platu a přidat 5% sestřičkám v nemocnicích. Jenže poslanců v parlamentu je 200 a sestřiček desetitisíce. Takhle to škrtání prostě nefunguje. Představte si ale opačnou situaci - politici by si pěkně nechali svůj plat (ročně je to rozdíl jen pár milionů) a místo toho by energii tomu, aby něco zefektivnili. Za odpoledne by úplně v klídku našli nějakou tu miliardu a zvýšení platu by nemuselo nikoho trápit - vždyť to byla výborná investice.

Chudáčci politici!

Aby bylo jasno - já ani nevím, kolik takový politik vlastně má plat. Celá hysterie kolem toho mi ale přijde na hlavu padlá. Dívám se na to očima zaměstnavatele.

Pokud chci, aby zaměstnanec pracoval poctivě, nekradl na pracovišti a celkově byl přínosem, tak musí být nějak motivován. A u politiků to nefunguje jinak. V době ručního počítání bankovek také banky rychle objevily, že nejjednodušší způsob jak zamezit krádežím peněz je dát počítátorům dostatečně vysoký plat.