Prezident z dovozu aneb John Vanhara for president!

V současném humbuku kolem voleb prezidenta mě zaujal jeden názor - českým prezidentem by neměl být člověk, který v ČR neprožil celý život. Ale proč je to problém? Není to spíš výhoda? A neřeším teď vůbec Karla, ale myslím to zcela obecně.

John for president!

Představte si třeba, že by kandidoval John Vanhara. Pro neznalé ve zkratce - je to Čech, který cca před 11ti lety prodal všechen majetek, přestěhoval se do USA a tam rozjel velmi úspěšnou firmu (vlastně hned několik). Píše o tom na blogu PodnikanivUSA.com a možná ho znáte jako investora z Den D.

Posledních 11 let tedy žije v USA a nejspíš ani moc nesleduje dění v Čechách a nemá nejmenší ponětí, kdo je to Peake. Klidně by nám ale mohl prezidentovat. Umí anglicky, je úspěšný, hodně cestuje, takže má rozhled. Hlavně ale dokáže šířit pozitivní náladu a motivovat. Představte si ten novoroční projev: "Stěžujete si na svoji životní situace? Tak s ní něco dělejte! Je tu tolik možností!"

Podle mě by to byl výborný prezident. Já nepotřebuju za prezidenta přímo politika. Chci někoho, kdo mě bude reprezentovat, kdo bude národ sjednocovat a dávat mu nějakou pozitivní vizi. Proč ne John? Že posledních 11 let byl v Čechách jen návštěvě? Možná právě proto má pořád ještě pozitivní vizi.

Profesionálního cizince!

A vůbec. Proč hledat někoho, kdo má vztah k ČR. Požadavky na tento úřad mají totiž jednu zásadní vadu - minimální věk 40 let. To znamená, že i ten nejmladší kandidát byl vychován za socialismu. Celou školní docházku oslovoval učitelku "soudružko" a bylo mu vtloukáno do hlavy, že je důležité nevyčnívat.

Zahraniční kandidát má oproti tomu obrovskou výhodu. Byl vychován v prostředí, které podporuje růst a je postaveno na kapitalismu. Rozhodně to ale neznamená, že by pak bral socialistickou éru na lehkou váhu. Naopak - měl pohled zvenčí a tak vnímal kontrast ještě daleko výrazně než my uvnitř. Jakýkoliv český kandidát tak bude vždycky alespoň trochu připomínat tu starší éru. Český buran s mindrákem. Já bych chtěl někoho mimo. Někoho zcela nezkaženého s čerstvým nadhledem.

A někoho se stylem a smyslem pro tradici. Ideálně třeba nějakého Brita. A neomezujme se pořád tím věkem. Klidně bych naopak dal maximální hranici. Pozitivní přístup se o dost lépe udržuje, když ještě ráno vstanete z postele na poprvé. Zkrátka prezidenta, kterého uvidím v televizi a řeknu si - to je frajer!

V čínských kalhotách nosíme taiwanské telefony, koukáme na japonské televize, jezdíme v německých autech, jíme španělská rajčata... a najednou se budeme ofrňovat nad zahraničním prezidentem? Chci prezidenta z dovozu!